Rezistence na antibiotika

fruit-3071905_1280

Rezistence na antibiotika znamená stav, kdy bakterie získaly vůči antibiotikům odolnost, a proto na ně antibiotika nefungují. Rezistence na antibiotika je obrovský zdravotnický problém, kvůli kterému ročně umírá velké množství pacientů. Hlavním důvodem rozvoje rezistence je nadužívání antibiotik, včetně širokospektrých či nevhodné užívání (dávka, délka užívání, intervaly dávek) v humánní i veterinární medicíně.

 

Infekce vyvolané rezistentními bakteriemi jsou hůře léčitelné, k jejich léčbě je třeba použití alternativních antibiotik, která mohou být toxická a jejich volba také nákladnější.

 

Světová zdravotnická organizace (WHO) varuje, že vzrůstající odolnost bakterií vůči antibiotikům je jednou z 10 největších hrozeb pro veřejné zdraví v současné době.

 

Kdy byla antibiotika objevena?

První antibiotika byla použita v praxi až v době druhé světové války. Již v roce 1928 britský mikrobiolog Alexander Fleming zjistil, že plíseň štětičkovec (Penicillium) ničí mikroorganismy rostoucí v její blízkosti. Až v roce 1940 se podařilo skupině vědců izolovat z této plísně účinnou látku a v roce 1944 se poprvé penicilin používal jako lék. V České republice se začal vyrábět v roce 1949. Odhaduje se, že penicilin zachránil již 82 miliónů životů. 

 

Období od časných čtyřicátých do sedmdesátých let minulého století se nazývá „zlatý věk antibiotik“, neboť v jeho průběhu byla objevena téměř všechna nová antibiotika.

 

Proč roste rezistence na antibiotika?

Jeden z důvodů nárůstu bakteriální rezistence je chybné užívání antibiotik. Většina běžných onemocnění, s kterými přichází rodič s dítětem k lékaři, jako jsou bolesti v krku, záněty průdušek a někdy i obyčejné nachlazení, se nezřídka léčí antibiotiky. Často se setkáváme i s nátlakem pacientů na lékaře, aby na tato banální onemocnění antibiotika předepisovali. Pouze symptomatická léčba často pacientům připadá nedostatečná. Jelikož však za vznikem velké většiny těchto nemocí stojí viry, nikoli bakterie, užívání antibiotik nadělá více škody než užitku.

 

Užívání antibiotik totiž v tomto případě umožní bakteriím získat odolnost vůči jejich působení. Další chybou, díky níž získávají bakterie odolnost vůči antibiotikům, je nesprávné dávkování či chybná délka podávání antibiotik. Někteří lidé poté, co se jim udělá lépe, přestanou antibiotika ihned brát a nedoberou celou předepsanou dávku, čímž dají bakteriím ve svém těle šanci získat rezistenci vůči účinkům antibiotik. Další velkou chybou napomáhající vzniku rezistencí je antibiotická samoléčba. Řada lidí totiž nespotřebovaná antibiotika neodevzdá v lékárně, ale ponechá si je a sama si je naordinuje při nejbližším onemocnění, aniž by vyhledala lékaře a potvrdila si nutnost zahájení antibiotické terapie a vhodnost konkrétních antibiotik.

 

Správná cesta, jak naložit s nespotřebovanými léky, je vrátit je do lékárny. Antibiotika by se měla dávat zpět do lékárny proto, aby se správně znehodnotila. Jsou údaje o tom, že v podzemních vodách se antibiotika nachází. Část z nich pochází z odpadů v moči, ale část z toho, že jsou lidmi špatně likvidována.

 

S antibiotiky jsme se mohli do nedávna setkat i v potravinářském průmyslu. I tam můžeme hledat příčinu zvyšující se rezistence. Antibiotika se totiž přidávala do krmiva drůbeži a dobytku jako stimulátory růstu. V zemích EU je sice toto používání antibiotik zakázáno, v mnoha zemích je však nadále praktikováno.

 

 

Dopady zvyšující se rezistence

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí zveřejnilo v listopadu 2018 zprávu, kde uvádí pravděpodobný počet úmrtí v důsledku infekce způsobené bakteriemi rezistentními na antibiotika až na 33 000 lidí za rok. Toto číslo každoročně roste.

 

Z dat Státního úřadu pro kontrolu léčiv vyplývá, že lékaři nadměrně předepisují antibiotika s širokým spektrem účinku. Vystavují tak pacienty mnohdy zbytečně nežádoucím účinkům a zároveň roste rezistence vůči těmto antibiotikům.

 

Léčba širokospektrými antibiotiky s sebou nese i další rizika. Mezi nejčastější nežádoucí účinky antibiotické terapie patří průjem. Samotnou kapitolou je střevní infekce vyvolané vysoce odolnou bakterií Clostridium Difficile, někdy i s velmi závažným průběhem. Tato komplikace se rozvíjí zejména u hospitalizovaných pacientů. Infekce je obtížně léčitelná a opakovaně se vrací. Ohroženi jsou zejména senioři. 90% těchto komplikací je vázáno na předchozí nebo souběžnou léčbu širokospektrými antibiotiky.

 

Mechanismus vzniku rezistence

Rezistence je následkem evoluce bakteriálního genomu a selekčního tlaku prostředí, v kterém se vyskytuje. Vzniká buď jako důsledek mutací genu na bakteriálním chromozomu, nebo získáním genu od jiné bakterie (rezistentní na danou antimikrobiální látku).

 

Evoluce bakterií probíhá velmi rychle. Nová generace bakterií vznikne během dvaceti minut. Využíváním antibiotik v lékařské praxi i v zemědělství přitom dali lidé bakteriím mnoho příležitostí k setkání s antibiotiky, takže se mohly rychleji vyselektovat odolné kmeny.

 

Místa s nejvyšším rizikem výskytu a šíření rezistence

Šíření rezistentních kmenů nejúspěšněji probíhá v prostředí s vysokou koncentrací lidí nebo zvířat, kde se často aplikují antibiotika nebo dezinfekční prostředky. Mezi taková prostředí patří zejména:

 

  • nemocniční zařízení
  • ústavy sociální péče a podobná zařízení
  • velkochovy zvířat

 

V některých nemocnicích je míra rezistence mezi mikroorganismy natolik vysoká, že běžná antibiotika jsou pro léčbu infekcí prakticky nepoužitelná. Rezistence na antibiotika je obrovský zdravotnický problém, kvůli kterému ročně umírá velké množství pacientů. Počet infekcí vyvolaných rezistentními bakteriemi stoupá, od r. 2007 dokonce dvojnásobně. Nejvíce jsou infekcemi ohroženi malé děti a senioři nad 65 let. 

 

MRSA

Jistě jste se již někdy setkali s názvem MRSA, nejznámějším zástupcem rezistentních bakterií. O jakou bakterii se tedy jedná? Zkratka MRSA znamená methicilin rezistentní staphylococus aureus. Jde tedy o druh zlatého stafylokoka. Zlatý stafylokok se jako takový vyskytuje běžně na pokožce a sliznicích přibližně u třetiny lidské populace. Pokud však pronikne těmito přirozenými bariérami, může vyvolat různá onemocnění od lehčích zánětů kůže a sliznic až po život ohrožující infekce.

 

Po zavedení penicilinu do klinické praxe koncem 40. let 20. století výrazně stoupla úspěšnost léčby stafylokokových onemocnění.  Poté se ale objevily i první kmeny rezistentní k penicilinu, proto byla následně vyvinuta další nová odolnější antibiotika, jako první z těchto látek byl do klinické praxe v roce 1960 zaveden methicilin (polosyntetická varianta penicilinu). Netrvalo však dlouho a byly izolovány kmeny rezistentní i k tomuto antibiotiku. Odtud tedy název methicilin rezistentní staphylococcus. aureus.

 

Od té doby se jejich procentuální zastoupení v populacích kmenů zvyšuje a v současnosti představují celosvětově závažný problém ve zdravotnictví při léčbě stafylokokových infekcí. Zvláště nebezpečný je tento kmen v nemocničním prostředí. Pacienti s otevřenými ranami a oslabeným imunitním systémem jsou mnohem náchylnější k rozvoji infekce než obecná populace. Zaměstnanci nemocnic musí u těchto pacientů dodržovat speciální režimová hygienická a bariérová opatření, aby nedocházelo k přenosu bakterie mezi pacienty.

 

Antibiotická rezistence v Evropě

V rámci Evropy vidíme nejnižší míru rezistence v severských státech. To perfektně koreluje s mírou užívání antibiotik na jedince v dané populaci. Nejnižší spotřebu antibiotik má dlouhodobě Nizozemí, Švédsko a Estonsko. Na druhé straně žebříčku se pohybují země jižní a východní Evropy. Státy s nejvyšší spotřebou antibiotik jsou již tradičně Řecko, Francie a Rumunsko.

 

V mezinárodním měřítku se potvrzuje, že země s nízkou spotřebou antibiotik a zároveň preferující základní peniciliny k léčbě běžných infekcí, mají minimální problémy s antibiotickou rezistencí. Bohužel v Čechách vidíme v posledním desetiletí spíše trend opačný.

 

Vývoj nových antibiotik

Rezistence bakterií postupuje daleko rychleji než schopnosti vyvíjet nová antibiotika. Prodej nových druhů antibiotik je pro farmaceutické firmy příliš nízký na to, aby jim dokázal vrátit prostředky vynaložené na investice do výzkumu a vývoje.

 

Miliardové náklady mohou také přijít zcela vniveč.  Na konci výzkumu totiž může řada nových antibiotik selhat, například neprojdou testy na toxicitu.

 

Zřejmě i ve světle předpovědí, podle kterých superbakterie (tak se označují ty, které jsou odolné vůči známým druhům antibiotik) budou do roku 2050 zabíjet deset milionů lidí ročně, vlády světových mocností uvažují o posílení finanční podpory výzkumu antibiotik.

 

Co bude dál?

V lednu 2019 schválila vláda ČR akční plán Národního antibiotického programu pro roky 2019 – 2022. Je to reakce na varování Světové zdravotnické organizace (WHO), že vzrůstající odolnost bakterií vůči antibiotikům je jednou z 10 největších hrozeb pro veřejné zdraví v současné době.

 

Národní antibiotický program nabádá k větší osvětě k uvážlivému používání antibiotik mezi odbornou i laickou veřejností.

 

Závěrem pro každého z nás:

  • Antibiotika jsou neúčinná vůči virovým onemocněním jako je např. nachlazení, chřipka, většina bolestí v krku!
  • Užívejme antibiotika pouze na základě lékařského předpisu
  • Neužívejme „zbytky“ antibiotik podle vlastního rozhodnutí
  • Nepožadujme antibiotika po lékaři, když on k jejich nasazení neshledá důvod
  • Nesprávné nebo nadměrné užívání antibiotik vede k rozvoji bakterií rezistentních vůči antibiotikům a tím nám všem snižuje šanci úspěšného vyléčení bakteriálních nemocí

 

 

 

Sdílet tento článek:

Share on facebook
Share on whatsapp
Share on email
Share on print

ANTIBIOTIKA

ATOPICKÝ EKZÉM

OČKOVÁNÍ

TEPLOTA

VÝŽIVA KOJENCŮ

ZAŽÍVACÍ OBTÍŽE